Shrnutí sezóny 2024/2025
Požádali jsme trénéra A týmu Ladislava Kolčavu o shrnutí uplynulé sezóny 2024/2025:
„Sezonu samozřejmě musíme hodnotit pozitivně. Splnili jsme cíl, kterým byla záchrana v soutěži. Všichni ale víme, že se určitě nerodila lehce. Byl to pro nás opět těžký úkol. Začátek sezony už pro nás vypadal velice špatně. Začínali jsme být jasným aspirantem na sestup, kdy jsme v prvních sedmi kolech vstřelili jednu branku a měli jeden bod v tabulce. To byl pro nás opravdu šílený úkol ještě se dostat k dalším týmům před námi. Až v zápase se stejně hrající Polnou jsme se chytili a poté jsme předvedli dobré zápasy ať s dobrým výsledkem nebo špatným, ale hra se začala zlepšovat. Musím říct, že mezi naše nejlepší utkání musím zařadit to doma s Tasovicemi, kde jsme víceméně celý druhý poločas hráli v deseti lidech a kluci odevzdali maximum. Další pak utkání v Lanžhotě, kde jsme ztratili bod až v samém závěru, ale opět jsme dokázali, že umíme hrát i s takovými týmy. A nejvíc si z prvním poloviny sezony cením výhry v Třebíči. Tam nás soupeř opravdu přehrával a byl opravdu úplně jinde než my a o to víc si cením, že jsme tam dokázali vyhrát. Už tam jsem věděl, že Třebíč půjde nahoru a dokáže se udržet. Celkově jsme první polovinu sezony hodnotili dobře, nakonec jsme dokázali od sedmého kola získat čtrnáct bodů a díky tomu jsme se dostali zpátky do hry.
Druhá polovina sezony měla vlastně podobný průběh. Hned v začátku dvě domácí kola a dvě výhry s čistým kontem. Říkali jsme si super vstup, stačí pár bodů a budeme zachráněni a potom přišla facka. Z osmi kol jsme získali pouze dva body a byli jsme ve velkém ohrožení. Navíc jsme nedokázali porazit ani jasně sestupující Polnou, tam jsme opravdu spadli na zem. Po tomto zápase jsme si všichni sedli a každý si k tomu měl možnost něco říct. Vlastně všichni si řekli svůj názor a řekl bych, že nám tahle debata pomohla. Ač ještě pár kol nepřicházely výsledky, tak výkony byly lepší a lepší a na tom se už opravdu dalo stavět. Pak přišla poslední tři kola. Vlastně kola pravdy, kdy jsme museli uhrát minimálně šest bodů se soupeři, kteří nepatří mezi lehké týmy soutěže. A tady musím opravdu vyzdvihnout celý tým. Tady začalo makat celé mužstvo, a to včetně střídajících hráčů. Každý na hřišti nechal maximum. Ukázalo se, že v týmu je síla a veliká týmová hra, když makáme jeden za druhého, tak to vždycky musí časem přinést ovoce. Zvládli jsme poslední tři zápasy a všechny za tři body a díky tomu v příštím roce budeme dále ve čtvrté nejvyšší soutěži.
Jako minulý rok, tak i tento jsem musel vyzdvihnout některé hráče, kteří výkonnostně vyrostli. To jsme si řekli na závěrečné a kluci vědí, o koho jde. Samozřejmě, ale pozitivně hodnotím celý tým. Opravdu v něm je síla. Jen bych si přál, aby k tomu každý přistupoval vždy stejně jako poslední tři kola. Na hřišti jsme devadesát minut, a to jsem přesně říkal klukům na tréninku. V práci sedíme osm hodin a musíte tam odevzdat maximum. Tady jsme hodinu a půl, je to v porovnání nic s tím, co musíte vydržet v práci. Proto chci, abychom vždy odevzdali všechno. Navíc i pro naše fanoušky, které už jsem několikrát chválil a musím to udělat i teď. Nevidím fanoušky žádného týmu, kteří by jezdili do Lanžhota, Tasovic apod. jen ty naše. Opravdu jim děkujeme, jsme strašně rádi, že je máme a že taková vesnice jako jsou Speřice se mohou pyšnit tím jaké fanoušky máme. Bohužel musím napsat i jednu smutnou zprávu a to, že mě velice mrzí, že se nám opět zranili kluci Martin Pohan s Jirkou Holendou. To je pro nás velice citelné oslabení a všichni si přejeme, ať se dají co nejdříve dohromady a hlavně ať mohou normálně pracovat a žít běžný život.
V poslední řadě chci poděkovat Martinu Pohanovi, Radkovi Čihákovi a Jirkovi Menšíkovi, kteří mě vzali ačkoliv jsem ještě mládě a nemám skoro nic za sebou. Vždycky jsme dokázali sladit naše názory, a navíc mi předali spoustu zkušeností a byli mi nápomocni při přípravě tréninků. Poslední a velké poděkování patří Jirkovi Holendovi staršímu, který se nebál mi předat tým, který vlastně vychoval a dokázal s ním postoupit do divize a díky tomu jsem měl možnost jako mladý trenér vést celou sezonu v divizi. I on byl stále součást našeho týmu a vždy nám předával své poznatky a vše jsme společně probírali. Musím opravdu říct, že ve Speřicích se fotbalu věnuje skvělá parta lidí, kteří ten fotbal milují, a proto tohle všechno funguje. Ještě jednou velké děkuji všem.“
Shrnutí sezóny 2024/2025
Požádali jsme trénéra A týmu Ladislava Kolčavu o shrnutí uplynulé sezóny 2024/2025:
„Sezonu samozřejmě musíme hodnotit pozitivně. Splnili jsme cíl, kterým byla záchrana v soutěži. Všichni ale víme, že se určitě nerodila lehce. Byl to pro nás opět těžký úkol. Začátek sezony už pro nás vypadal velice špatně. Začínali jsme být jasným aspirantem na sestup, kdy jsme v prvních sedmi kolech vstřelili jednu branku a měli jeden bod v tabulce. To byl pro nás opravdu šílený úkol ještě se dostat k dalším týmům před námi. Až v zápase se stejně hrající Polnou jsme se chytili a poté jsme předvedli dobré zápasy ať s dobrým výsledkem nebo špatným, ale hra se začala zlepšovat. Musím říct, že mezi naše nejlepší utkání musím zařadit to doma s Tasovicemi, kde jsme víceméně celý druhý poločas hráli v deseti lidech a kluci odevzdali maximum. Další pak utkání v Lanžhotě, kde jsme ztratili bod až v samém závěru, ale opět jsme dokázali, že umíme hrát i s takovými týmy. A nejvíc si z prvním poloviny sezony cením výhry v Třebíči. Tam nás soupeř opravdu přehrával a byl opravdu úplně jinde než my a o to víc si cením, že jsme tam dokázali vyhrát. Už tam jsem věděl, že Třebíč půjde nahoru a dokáže se udržet. Celkově jsme první polovinu sezony hodnotili dobře, nakonec jsme dokázali od sedmého kola získat čtrnáct bodů a díky tomu jsme se dostali zpátky do hry.
Druhá polovina sezony měla vlastně podobný průběh. Hned v začátku dvě domácí kola a dvě výhry s čistým kontem. Říkali jsme si super vstup, stačí pár bodů a budeme zachráněni a potom přišla facka. Z osmi kol jsme získali pouze dva body a byli jsme ve velkém ohrožení. Navíc jsme nedokázali porazit ani jasně sestupující Polnou, tam jsme opravdu spadli na zem. Po tomto zápase jsme si všichni sedli a každý si k tomu měl možnost něco říct. Vlastně všichni si řekli svůj názor a řekl bych, že nám tahle debata pomohla. Ač ještě pár kol nepřicházely výsledky, tak výkony byly lepší a lepší a na tom se už opravdu dalo stavět. Pak přišla poslední tři kola. Vlastně kola pravdy, kdy jsme museli uhrát minimálně šest bodů se soupeři, kteří nepatří mezi lehké týmy soutěže. A tady musím opravdu vyzdvihnout celý tým. Tady začalo makat celé mužstvo, a to včetně střídajících hráčů. Každý na hřišti nechal maximum. Ukázalo se, že v týmu je síla a veliká týmová hra, když makáme jeden za druhého, tak to vždycky musí časem přinést ovoce. Zvládli jsme poslední tři zápasy a všechny za tři body a díky tomu v příštím roce budeme dále ve čtvrté nejvyšší soutěži.
Jako minulý rok, tak i tento jsem musel vyzdvihnout některé hráče, kteří výkonnostně vyrostli. To jsme si řekli na závěrečné a kluci vědí, o koho jde. Samozřejmě, ale pozitivně hodnotím celý tým. Opravdu v něm je síla. Jen bych si přál, aby k tomu každý přistupoval vždy stejně jako poslední tři kola. Na hřišti jsme devadesát minut, a to jsem přesně říkal klukům na tréninku. V práci sedíme osm hodin a musíte tam odevzdat maximum. Tady jsme hodinu a půl, je to v porovnání nic s tím, co musíte vydržet v práci. Proto chci, abychom vždy odevzdali všechno. Navíc i pro naše fanoušky, které už jsem několikrát chválil a musím to udělat i teď. Nevidím fanoušky žádného týmu, kteří by jezdili do Lanžhota, Tasovic apod. jen ty naše. Opravdu jim děkujeme, jsme strašně rádi, že je máme a že taková vesnice jako jsou Speřice se mohou pyšnit tím jaké fanoušky máme. Bohužel musím napsat i jednu smutnou zprávu a to, že mě velice mrzí, že se nám opět zranili kluci Martin Pohan s Jirkou Holendou. To je pro nás velice citelné oslabení a všichni si přejeme, ať se dají co nejdříve dohromady a hlavně ať mohou normálně pracovat a žít běžný život.
V poslední řadě chci poděkovat Martinu Pohanovi, Radkovi Čihákovi a Jirkovi Menšíkovi, kteří mě vzali ačkoliv jsem ještě mládě a nemám skoro nic za sebou. Vždycky jsme dokázali sladit naše názory, a navíc mi předali spoustu zkušeností a byli mi nápomocni při přípravě tréninků. Poslední a velké poděkování patří Jirkovi Holendovi staršímu, který se nebál mi předat tým, který vlastně vychoval a dokázal s ním postoupit do divize a díky tomu jsem měl možnost jako mladý trenér vést celou sezonu v divizi. I on byl stále součást našeho týmu a vždy nám předával své poznatky a vše jsme společně probírali. Musím opravdu říct, že ve Speřicích se fotbalu věnuje skvělá parta lidí, kteří ten fotbal milují, a proto tohle všechno funguje. Ještě jednou velké děkuji všem.“